Zlatý Ďas (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Zlatý Ďas

Pán Jeskyně:

Cenere

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Do školy nastoupila nová a tajemná dívka Nilley. S ostatními spolužáky se nebaví a neúčastní se ani večírků, na který jí zvou. Ona raději tráví čas s ošuntělým deníkem a knihami. Protože téměř nikdo nezná její jméno, přezvídá se jí „ta divná“. Jednoho dne se však „Ta divná“ stane terčem šikany starších děvčat a ona neznámá dívka, dosud tiše sedící v koutě s deníkem a mysteriózními knihami, exploduje jako sopka a téměř všechny útočníky závažně poraní. Celý incident je postupně zapomenut. Když se však zdá, že se věci vracejí do normálních kolejí, začnou se dít zvláštní události, které vyústí ve zmizení několika spolužáků. Jak se řady žáků školy tenčí, začnou se všechny oči upínat ke zdánlivě tiché a nespolečenské dívce. Kdo je ta dívka vlastně zač?! Souvisí nějak se zmizením svých spolužáků a událostmi, které otřásají celým městem?

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Hledám hráče, kteří se vžijí do role tří Nilleyiných spolužáků, tří členů malé party, z nichž jeden jejich člen, Ellie, zmizela podobně jako jiní spolužáci. Protože policie selhává v šetření a spolužáci zůstávají nezvěstní, jste odhodlaní přiblížit se k tajemné dívce a zjistit, jakou má spojitost se zmizením spolužáků. Budete jí pronásledovat a špehovat, nebo se pokusíte se s ní spřátelit a vybudovat důvěru? Nebo máte jiné, radikální řešení? Každý z vás může mít individuální plán, avšak cílem je vaše spolupráce k nalezení pravdy – a Ellie…
* U postavy stačí pouze jméno (popř. přezdívka) a popis.
* Pokud máte zajímavou postavu a myslíte si, že se sem hodí, ale je obsazeno, napište. Domluvit se dá vždycky.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (2/3) halicek.99, Rohlik

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Daniel Kuberg - 23. ledna 2019 19:57
Daniel Kuberg

"Hele, já chápu, že tě to štve, ale co navrhuješ? Už větší pozor si nikdo dávat nemůže. Nemluvě o tom, že jsem z toho všichni docela přejetí. Kolik lidí nespí, protože se bojí, že zmizí a už je nikdo nikdy nenajde? Souhlasím s tím, že něco musíme udělat, ale musí to být chytré. Ne se paranoidně bát každého stínu."

Když jsme odpovídal, nechtěl jsem znít moc přísně, nebo naštvaně. Prostě jsem věděl, že chce pomáhat, ale bál jsme se, aby neudělala něco co by ji jen dostalo do problémů. Vlastně mi tyhle myšlenky taky nebyli cizí. Párkrát už jsme přemýšlel, jestli nemám zkusit pátrat na vlastní pěst, ale strach mě vždy odradil.

"Jestli chceš, tak tě můžu zkusit doučovat."

Navrhl jsme napůl ze srandy. Ihned jsme však dodal:

"Hlavně se nedostaň do žádných problémů při tom "přicházení na kloub." Kdyžtak na mě máš číslo, kdyby se cokoliv dělo."

Připomněl jsme jí. Probudilo to však ve mě trochu soutěživou stránku. V duchu jsem si proto říkal, že bych taky něco měl zkusit. Přece nejsme zbabělec, co nic nedělá a čeká na smrt...

TO však vzalo za své, když jsem dostal rozvrh a započal jsme hledat, co přesně bude. Nevšiml jsme si jak se Nilley blížila a opět , jak to bylo zvykem jsem se nechal lehce zaskočit.

Její přítomnost mi nevadila. Usmál jsme se na ni a zběžně poděkoval, než odešla.

Následně jsem opět vrátil svou pozornost Meghan a ještě než stihla utéct jí řekl:

"Takže to máme dnes volno. Měj se a dávej na sebe pozor. Ať tě nemusím přijít zachraňovat."

Meghan Ross - 21. ledna 2019 19:39
Meghan Ross

Danielova slova o tom, že moje články jsou jediné, které se v místních školních novinách dají číst, mě potěšila. Až jsem se trochu začervenala. Moje ego bylo pohlazeno. Každopádně to nic nemění na tom, že jsem naštvaná. Pohlédnu na něj a jsem připravena vydobít si tu svou.
"To je ale špatně. Nemůžou nikomu ulevovat, protože ten problém tady pořád je a jen tak nezmizí. Nemůžou před tím zavírat oči. Akorát docílí toho, že si ostatní přestanou dávat pozor a zmizí další student...Navíc ředitel ví, jak je ten článek o Ellie pro mě důležitý a že mi hodně dluží. Tak ho měl dát na titulku a ne vítězství týmu ve fotbale." postavím se, seberu noviny z Danova stolu a uklidim do batohu. Jenže mi dojde, že se chovám jako husa, tak se na Daniela ještě podívám a omluvně pronesu "promiň" a sklopím oči.
"Jsem ráda, že ti ten test vyšel. Já ho totálně pohnojila." zasměji se
"Vůbec se nemůžu na učení soustředit. Je to teď všechno dost...těžké. Musím tomu všemu přijít na kloub." povzdechnu si a vytáhnu z peněženky rozvrh hodin.
"Ty jsi ho zase zapomněl? " zasměji se" tady, vem si ten můj. Já jich mám doma spoustu. Ale nech si ho na místě kde ho už nezapomeneš." usměji se na Daniela a podám mu kartičku s rozvrhu hodin.

Když se u nás zastavila Nilley, působilo to dost divně. Šel mi z toho až mráz po zádech. Zaprvé z toho, že jsem ji přijít vůbec nečekala a za druhé, jak se chovala. Mlčky ji sleduji jak odchází a potom se otočím zpátky na Daniela.
"Biologie sice je, ale o ničem nevím, že by měla odpadnout..."
Chvíli stojím, přemýšlím ale potom se rozběhnu ven z učebny. "Musím jít Dane. Uvidíme se zítra." ani se na Daniela nepodivam a deru se ven z místnosti. "Nilley!"

Pán Jeskyně - 21. ledna 2019 18:28
Pán jeskyně Cenere

Nilley Meghanin pohled ignorovala, dokonce se mírně vyklonila, jako kdyby chtěla vidět dopředu na tabuli a přitom se zamračila. Dávala tím jasně najevo, jak moc je jí nepříjemné, že na ni Meghan kouká.

Jakmile hodina skončila, Cambellová opustila třídu, začali jí postupně opouštět i ostatní studenty. Nilley ještě chvíli seděla a pak se začala chystat k odchodu taky, přičemž musela zaslechnout jejich rozhovor. V ruce svírala pořád svůj deník, mezitím co procházela mezi lavicemi s batohem přes rameno. Zastavila se u Meghan a Daniela.

„Poslední hodina, biologie, odpadla. Cambellová to včera říkala.“ řekla Nilley a pak se na ně dívala. Možná se jí líbila jejich reakce. Naklonila pobaveně hlavu na stranu. „Nebo ne...?“ s těmi slovy dívka zamířila ke dveřím a odešla.

Meghan Ross - 13. ledna 2019 22:53
Meghan Ross

To je katastrofa. Sedím nad písemkou a nemůžu napsat ani jednu kloudnou odpověď. Né že bych měla všechno špatně, ale za ty mě odpovědi bych se nejraději do pekla propadla. Dostanu určitě za 5. Přitom mě francouzština bavila, ale po těch zmizeních už není nic jak by mělo být. Myslím že každý žák na škole, zvláště v naší třídě, si prochází jistým psychickým presem a bojí se jestli nepřijde na řadu a nestane se nezvěstným . Nechápu, proč se normálně učíme. Každý musí přece pochopit, že to není vůbec jednoduché se normálně a v klidu naučit na látku.
Ani u nás doma to není úplně ideální. Tátu jako místního detektiva suspendovali z případu těch zmizelych studentů, protože se jemu ani jeho kolegům nepodařilo najít žádné stopy. A jelikož případem žije celé město, jistí mocní lidé raději tátu odvolali a neúspěch vyšetřování hodili na něj, takže si akorát zachránili krk. Jenomže naší domácnost teď táhne jenom máma, která dělá dvojité směny dole v bistru na rohu deváté a jedenácté ulice. Takže se doma snažím pomáhat jak jen to jde a na učení tolik času už není. Ale od té doby co se ztratila Ellie, myslím že se něco zlomilo i ve mě. Byla to moje nejlepší kámoška. O víkendu jsme spolu chtěly jít do obchoďáku, protože se nabídla že mi pomůže vybrat nějaké normální oblečení. Na to moje se prý nemůže ani podívat. No jo. Ellie se na cenu nikdy nedívala . Mohla si dovolit vše co se jí zachtělo. Tolik mi chybí. Trávily jsme spolu tolik času. A byla jediná, kdo opravdu toleroval tu moji posedlost stát se dobrou žurnalistiku, nebo dokonce reportérkou. Napsala jsem o ní článek do školních novin, ale neschvalili mi ho a místo něj tam zařadili článek o školním fotbalovém týmu. Zdrtilo mě to, jelikož jsem jako jedna z mála psala články, dobré články, pro školní noviny a ředitel byl z mé práce nadšený, dokonce jsem dostala i pár ocenění. Například když jsem psala o tom, jak naše škola vyhrála první místo v matematické soutěži. Ale teď, když chci aby vytiskli článek o Ellie, protože jsem chtěla, aby všichni na škole věděli, jaká opravdu byla, raději vydají článek o fotbale. Mám strach, že už se s tím všichni dospělí smířili. Že ví, že už to nevyřeší a tak se nad tím raději zavřou oči.
Podívám se na hodiny. Čas ubíhá strašně rychle a já si nemůžu už na nic vzpomenout. Přitom mi připadá, že jsem jediná, kdo tápe, protože všichni píšou do papíru o sto šest. Když učitelka Cambellová vyzvala aby všichni odložili propisky, přišlo mi, jako by řekla spíš opak. Ostatní začali psát ještě rychleji a zběsileji. Péro odložila jediná Nilley. Naše slečna neznámá. Otočila jsem se přes rameno a znechuceně si ji prohlédla. Seděla tam úplně v pohodě. Jakoby se nic nestalo. Na test se učila týden dopředu, všechny otázky bez chybičky a že se někdo ztratil ji vůbec nevytáčí. Mám na ni takový vztek.
Když hodina skončí a paní Cambellová s většinou třídy odejde, vytáhnu z batohu nejnovější vydání školního časopisu a hodím ho na lavici Danielovi. "Vidíš to? Jak jen si to můžou dovolit? Tolik studentů se ztratilo. Pátrá po nich tolik lidí. Spousta studentů chce slyšet odpovědi na své otázky. Nemůžou se soustředit na studium a oni dají na titulku sport? Tak kde to jsme? Článek o Ellie dali až na třetí stránku. Přitom Becky byla na titulce aspoň na třech vydáních." zavřu se nohama o lavici a začnu se pomalu houpat na židli. "Jak jsi napsal ten test?"

Pán Jeskyně - 12. ledna 2019 10:58
Pán jeskyně Cenere

NĚKOLIK STUDENTEK ZMIZELO ZE ŠKOLY OAK PARK HIGH! RODIČE ŽÁDAJÍ VEŘEJNOST O POMOC.

ŠKOLA SPOLUPRACUJE S POLICIÍ V PŘÍPADU ZMIZELÝCH STUDENTEK.

V OAK PARK HIGH ZMIZELI DALŠÍ DVA STUDENTI! JE ŠKOLA BEZPEČNÁ?

RODIČE ŽALUJÍ OAK PARK HIGH!

MIZEJÍCÍ STUDENTI NA OAK PARK HIGH: ÚTĚK Z DOMOVA, ÚNOS, NEBO VRAŽDA?

DO PŘÍPADU MIZEJÍCÍCH STUDENTŮ V OAK PARK HIGH VSTOUPILI FEDERÁLNÍ SLOŽKY!

TĚLO JEDNÉ ZE STUDENTEK NALEZENO V ODSTAVENÉ ZASTÁVCE METRA NA UPPER BOULEVARD!

ZMIZELI DALŠÍ STUDENTI Z OAK PARK HIGH! CO SE DĚJE?!

ZOHAVENÉ TĚLO DÍVKY Z UPPER BOULEVARD: KDO ZAVRAŽDIL 17ti LETOU BECKY?

PŘÍPAD STUDENTŮ Z OAK PARK HIGH: SOUVISÍ ZMIZENÍ A VRAŽDA STUDENTKY SE SVĚTELNÝMI ÚKAZY NA OBLOZE?


Od zmizení studentek uběhl téměř rok. Případ se nepohnul zrovna kupředu a média nakonec začala ztrácet zájem; jenom několik novin stále dokola otevírala případ se svými vlastními spekulacemi. Nástěnka s fotografiemi a jmény se postupně rozrostla, a nyní hostila šestnáct jmen…

Nikdo netušil, kde jsou, kam se poděli…

Několik studentů se pravidelně shromážďovalo před nástěnkou, aby připsali své vzkazy na nástěnku a zapálili svíčky. Většina z tváří na fotografiích se na ně usmívala.

Becky Porterová.

Ellie Harrisová.

Carol Bowmanová.

Rebecca Whitley.

Lawrence Richard.

Rebecca Bradfordová.

Izayah J. Garrett.

Madison Jenkins.

Arlo Evans.

Tommy Cooper.

Louie Baker.

Jameson McCoy.

Katherine G. Hayesová.

Scott Wood.

Mariah Pennington.

Olivia Richmond.

Všichni zmizeli náhle. Bez jediného náznaku, že je něco špatně. Nikdo netušil, že je čeká něco takového – že zmizí. Prostě přišli do školy a odešli.

Po nálezu Becky Porterové se všichni domnívali, že podobný osud potkal i ostatní studenty a několik týdnů byly přední stránky všech novin plné titulků o Becky. Její tvář byla naprosto na každém kroku! Její rodina se zhroutila a po pohřbu odstěhovala z města.

Jakmile bylo zřejmé, že mizení studentů jen tak neskončí, mnoho rodin se rozhodlo přeložit je na jiné školy, dokud se případ neuzavře, a viník, stojící za zmizením, nebude dopaden.

Najednou bylo míň a míň studentů, míň a míň spolužáků, míň a míň přátel.

Jediná osoba, která neprojevovala sebemenší znepokojení, byla ta divná dívka, co nastoupila na školu před rokem. Neúčastnila se žádných večírků, nepřátelila se téměř s nikým, a nikdo ani netušil, kde bydlí, čím se živí její rodiče – byla tím nejtajemnějším člověkem a pro všechny přinejmenším podezřelá. Mnoho studentů při vyšetřování ukázalo na ni, a hlavně poukázalo na šarvátku mezi ní, Becky, Ellie, Carol a Rebeccou těsně před tím, než dívky zmizely… Úřady projevily o Nilley zájem, ale zdálo se, že z žádných výslechů nikam nevede. Žádný důkaz Nilley se zmizením ostatních studentů nespojoval kromě té jediné šarvátky. Většinu studentů ani nikdy nepotkala…

-

Na konci školního dne se vyjasnilo; podzimní slunce se jasně rozzářilo a projasnilo pochmurné barvy stromů. Popadané listí šelestilo a vířilo v chladném větru.

Nízké slunce zářilo do jazykové místnosti v druhém patře a odráželo se na bělostných stěnách. Vyučování se blížilo ke konci. Stejně tak i test. Nervozita z krátícího se času byla patrná na všech studentech okolo, včetně vás dvou, vás však dráždilo něco jiného. Kdysi tu s vámi seděla i Ellie, přímo mezi vámi. Její lavice však byla nyní prázdná, polepená papírky se vzkazy. Najednou tu byla prázdná mezera, skrze kterou jste na sebe viděli. Ellie byla prostě pryč. Zmizela jako ostatní.

Ellie Harrisová byla vaše kamarádka, součást vaše tria. Pocházela ze šťastné a hlavně bohaté rodiny. Oba její rodiče byli doktoři a tak si Ellie nikdy rozhodně nemohla stěžovat na nedostatek věcí. Chodila dobře oblékaná, co chvíli měla něco nového, zkrátka dostala většinu věcí, po kterých toužila. Člověk by v ní hledal rozmazleného spratka, ale Ellie byla veselá, zelenooká dívka s krátkými světlými vlasy, která odpověděla pokaždé, když jste jí někam pozvali. Společně jste trávili čas už od základní školy. Osud tomu chtěl, abyste se tu všichni tři nakonec sešli! Slibovali jste si, že spolu zůstanete navždy, že se vaše děti vyrazí na společnou cestu životem tak, jako vy, a že spolu nakonec zestárnete v domově důchodců a hroby budete mít vedle sebe. Jenomže někdo rozhodl jinak, a Ellie…

Cambellová, učitelka francouzského jazyka a třídní, se neklidně podívala na hodiny nad dveřmi a pomalu se postavila. „Dopište poslední věty a odložte psací potřeby, prosím.“

První, kdo skončil se psaním, byla Nilley, sedící o dvě řady za Meghan. Opřela se o opěradlo židle. Zdálo se, že dopsala test už přinejmenším před dvaceti minutami a čekala pouze na to, až někdo zavelí k dopsání. Jednou rukou mezitím zavřela ošuntělý tlustý deník a vložila do tašky zavěšené na opěradle.

Nilley byla přesný opak Ellie - tvářila se, jako kdyby se jí nic okolo netýkalo, vlasy měla tmavé, dlouhé a rozcuchané, oči tmavě hnědé. Chodila v oblečení, které připomínalo spíše oděv „lepšího bezdomovce“. S nikým se nebavila, vyhýbala se zábavě a lidem.

„Dopsali jste? Tak fajn. Odevzdejte mi testy, prosím!“ Cambellová se ozvala znovu. Mezi studenty se ozvalo nespokojené mumlání.

Pán Jeskyně - 19. prosince 2018 18:34
Pán jeskyně Cenere

// Tak jo, konečně jsem se dočkala vytouženého volna. ^^
Základní a vysokou bych určitě vynechala, há. ^^ Ocitnete se na střední. ^^

První úvodní příspěvek čekejte v nejližší době (hodinách?) xD

Meghan Ross - 14. prosince 2018 13:03
Meghan Ross

// jo a ještě by mě zajímalo jak jsme přibližně staří. Jestli chodíme na střední, vysokou, nebo na zakladku.

Meghan Ross - 14. prosince 2018 12:53
Meghan Ross

// co se mne týče, tak já bych už začal teď a pokud se ještě někdo přihlásí, tak se zapojí v průběhu. Akorát o víkendu nemám čas, tak až po.

Rozkoukavat se nepotřebuji, jsem pro to, abychom začínali společně.

Ještě bych se chtěl zeptat, jaké je roční období. Ať vím co na sebe :D jo a chtěl bych se předem omluvit za to moje psaní, ale vyťukávám to do mobilu, takže moc extra úpravy nečekejte.

Pán Jeskyně - 14. prosince 2018 12:40
Pán jeskyně Cenere

// Přítomnost. ^^

Daniel Kuberg - 13. prosince 2018 22:49
Daniel Kuberg

//Jinak nemám problém být aktivní třeba každý druhý či třetí den. ;)

Daniel Kuberg - 13. prosince 2018 22:47
Daniel Kuberg

//Já nemám přímo preferovanou možnost. Zvládnu oboje. Jen bych rád věděl, kdy se to tak odehrává časově.

Jestli jsou to třeba osmdesáté léta, nebo přítomnost atd. :D
Ať dodělám background a zájmy podle času.

Pán Jeskyně - 13. prosince 2018 21:44
Pán jeskyně Cenere

// Tak takhle: můžeme počkat na posledního hráče, nebo během víkendu rovnou začít - je to na vás.

S radostí bych vaše postavy seznámila už na začátku, ale pokud se chcete nejprve rozkoukat a "zahřát se", stačí říct. ^^

1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)