Zlatý Ďas (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Zlatý Ďas

Pán Jeskyně:

Cenere

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Do školy nastoupila nová a tajemná dívka Nilley. S ostatními spolužáky se nebaví a neúčastní se ani večírků, na který jí zvou. Ona raději tráví čas s ošuntělým deníkem a knihami. Protože téměř nikdo nezná její jméno, přezvídá se jí „ta divná“. Jednoho dne se však „Ta divná“ stane terčem šikany starších děvčat a ona neznámá dívka, dosud tiše sedící v koutě s deníkem a mysteriózními knihami, exploduje jako sopka a téměř všechny útočníky závažně poraní. Celý incident je postupně zapomenut. Když se však zdá, že se věci vracejí do normálních kolejí, začnou se dít zvláštní události, které vyústí ve zmizení několika spolužáků. Jak se řady žáků školy tenčí, začnou se všechny oči upínat ke zdánlivě tiché a nespolečenské dívce. Kdo je ta dívka vlastně zač?! Souvisí nějak se zmizením svých spolužáků a událostmi, které otřásají celým městem?

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Hledám hráče, kteří se vžijí do role tří Nilleyiných spolužáků, tří členů malé party, z nichž jeden jejich člen, Ellie, zmizela podobně jako jiní spolužáci. Protože policie selhává v šetření a spolužáci zůstávají nezvěstní, jste odhodlaní přiblížit se k tajemné dívce a zjistit, jakou má spojitost se zmizením spolužáků. Budete jí pronásledovat a špehovat, nebo se pokusíte se s ní spřátelit a vybudovat důvěru? Nebo máte jiné, radikální řešení? Každý z vás může mít individuální plán, avšak cílem je vaše spolupráce k nalezení pravdy – a Ellie…
* U postavy stačí pouze jméno (popř. přezdívka) a popis.
* Pokud máte zajímavou postavu a myslíte si, že se sem hodí, ale je obsazeno, napište. Domluvit se dá vždycky.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (2/3) halicek.99, Rohlik

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3

Pán Jeskyně - 23. srpna 2019 05:04
Pán jeskyně Cenere

Nilley se ušklíbla na Danielovi poznámky o hrdinství. „Vyryju ti to na náhrobní kámen, „hrdino“.“

„Zaber ty srabe!“ hecovala ho Nilley, když tlačili symbol nahoru po rýze. Ruce se jí třásly námahou, dokud se nedostaly ke línii vedoucí k prvnímu otvoru. Jakmile se jim povedlo symbol dostat na její okraj, sám pak lehounce sjel do klíčového otvoru. Ve stejný moment Nilley pustila symbol, uskočila a poslouchala jen zvuk cvakání.

Tentokrát se ovšem nic nestalo a ona si oddechla. „Fajn. Kterej symbol vezmem jako další? Budeme muset nějaké přesouvat, abychom se ke k těm pravejm dostali…“

Daniel Kuberg - 22. srpna 2019 22:17
Daniel Kuberg

"Špatná půda? To sice nezní zrovna optimisticky, ale pokud se chceme dostat do nějaké hrobky, tak to nezní tak fantasmagoricky... Docela bych souhlasil s tím, že máme asi pravý symbol."
odvětil jsem, protože mi přišlo, že výklad "kachny potvrzoval naši domněnku.

Absence reakce na můj pokus o hrdinství mě trochu znervóznila. Začervenal jsem se a potom trochu zahanbeně si postěžoval:
"Ale no tak! Já se snažím na sebe hodit riziko a žádná reakce? Očekával bych alespoň dojemný proslov o hrdinství a sebeobětování."

Napodobeným Nilleyným hlasem jsem pronesl:
"Danieli ty chlapáku, jsi tak statečný, že se o nás tak bojíš. Pokud se ti něco stane napíšeme o tobě knihu a natočíme alespoň dva filmy!"
Potom jsem už normálně dodal:
"Nějak takhle se to dělá. Alespoň bych si nepřipadal jako křen, který je na hádanky blbý."
Když jsem to říkal, tak jsem se ale smál. Smát se sám na svůj účet mi nebylo proti srsti.

Následně jsem však udělal další chybu a to, že jsem nepomohl Nilley hned od začátku. nenapadlo mě jak těžké budou a kvůli tomu nás málem ofíkla kyselina. Rychle jsme k ní proto přistoupil a už bez caviků jí pomohl.
Spolu jsem tlačili symbol do správného místa a já jen doufal, že si mezitím budeme moct dát pauzu, protože byl opravdu těžký jako kráva.

Pán Jeskyně - 18. srpna 2019 12:39
Pán jeskyně Cenere

Když Meg vyloudila svou poznámku o škrábání, Nill jen našpulila rty. „Taky to není určené pro nikoho dalšího,“ Nilley se skoro až zlostně zamračila směrem na Meghan.

Chvilku bylo ticho, než se ozval Daniel ohledně kachny-nekachny. Nilley našla symboly, které velmi vzdáleně ptáka připomínali. Zakroutila hlavou a začala v deníku znovu hledat. „Dan má pravdu. Tohle kachna není. Podívejte se na ten symbol blíž. Znamená to něco jiného, ale to podle mě bude… oh. „Špatná… půda?“. „Mrtvá země?“ Nilley ztlumila hlas v zadumání, pak hlavu zvedla a spráskla deník. „To zní povzbudivě, co?“

https://cdn1.imggmi.com/uploads/2019/8/12/3575744f51bd308f02b1bcad95620dbb-full.png

Nilley vyhrkla při pohledu na dveře a přimhouřila oči. Ti dva tam stáli jak sloupy, a bez ohledu na Danovo statečné dobrovolnictví, se Nill ještě víc mračila. V poslední okamžik Daniela zastavila, aby nezačal se symboly pohybovat předčasně.

„Jestli je těch symbolů opravdu šest, tak jsme první nohou za vodou. Jeden je v horním řádku, další dva jsou v druhém, dva ve čtvrtém řádku, poslední je v třetím odspoda… Ta hádanka je jednoduchá, až moc jednoduchá. Něco jsme určitě přehlídli… Takže musíme bejt opatrnější. Ve spodních řádcích je hrozně moc symbolů a já nemám tušení, co se stane, když se ty řádky zaplní. V nejlepším případě ty dveře jen natrvalo zablokujeme.“

Nilley přistoupila ke dveřím, krátce Daniela odstrčila a začala s jejich vyvoleným znakem z třetího řádku. Dokud hýbala v řádku, pohyboval se hladce, jakmile však symbol vtlačila do rýhy uprostřed dveří, ztratil oporu, a Nilley pocítila na rukou velkou váhu, že se jí zachvěla dokonce ramena. Nahoru řádkem tlačila symbol s námahou, nakonec však uskočila a nechala symbol s tlumeným rachotem sjet dolů po rýze. Zastavil se těsně před jejím koncem. Bylo slyšet, jak symbol na něco narazil a na druhé straně dveří se ozvalo zlověstné zacvakání, které pokračovalo a šířilo se napříč dveřmi do obou stran. Tři náhodné symboly se najednou otočily vzhůru nohama, zasunuli se dovnitř do dveří a z uvolněného prostoru najednou vytryskla smrdutá špinavá tekutina, ze které začala stoupat pára. Zažírala se do země, vtékala do puklinek a zvětšovala je. Nilley se rozkašlala a ustoupila před párou, která na pár vteřin zaclonila výhled na dveře. „Fajn… Nesmíme udělat žádnou chybu. Ty symboly musíme dostat po rýze do jejich děr, nesmí nám sjet, a pokud možno, nesmíme zaplnit žádný z řádků… Tuším, že bychom z toho měli mnohem větší problémy… Uděláme to tedy takhle: budeme muset v jedno chvíli hýbat jen jedním symbolem, protože jsou docela dost těžký, budou to muset dělat dva. Dane - začneme s tím, co mi sjel dolů. Vysuneme ho po rýze nahoru a pak ho zasuneme do levého otvoru…“ Nilley se znovu přiblížila ke dveřím, pobídla Dana. „Meg, posviť nám.“

Daniel Kuberg - 15. srpna 2019 22:33
Daniel Kuberg

Vskutku to byla pravda. Měl jsem v obličeji stejně tupý výraz jako Meg. Možnost, že kolem nás byli pasti mě rozčilovala a navíc hledání detailů nepatřilo mezi mé silné stránky. Jakmile však zmínila kachny, tak sem i trochu rozjasnilo.

Soustředěně jsem ukázal ja oněch šest, o kterých jsem se domýval, že představují kachny a zeptal se:
"Myslíš tyhle? Já bych teda netipl, že to jsou kachny, ale asi máš pravdu. Ačkoliv s mou pozorností je to taky o hubu... takže bych se na to nespoléhal."

"Pokud to teda máme, tak jak to otevřeme, aby jsme neohrozily všechny? Navrhuju, abych tu zůstal jen já a zkusil to zandat. Pokud se něco stane, alespoň nás to neohrozí všechny..."
pronesl jsem. Nechtělo se mi vystavovat nebezpečí Meg a Nilley. Přece nemůžu přijít o někoho, když hledám Ellie. To by potom postrádalo to hledání smysl.

Meghan Ross - 14. srpna 2019 18:14
Meghan Ross

Na téma starověkých pastí nemám zrovna potřebu se vyjadřovat a tak jen poslouchám. Znam to ze spousty filmu, knih a možná i her, takže vím jak dokážou být některé pasti zákeřné ba i brutální.
Když nám dá Nilley nahlédnout do deníku, zvědavě začnu prozkoumávat otevřenou dvoustranku. Moc mi to ovšem nepomohlo, poznala jsem jen podobné dveře a pak se ztratila ve spoustě poznámek a symbolů okolo.
"Nilley, ty teda hrozně škrábeš. Vždyť se to nedá pomalu ani přečíst." tohle popíchnutí jsem si prostě nemohla odepřít...

Ach jo, šest symbolů. Já tam teda vidím kulový...Dám ruce v bok a s velmi soustředěným pohledem koukám na symboly. Vždyť tuna jich se nedá přečíst, nebo jsou rozbité a nebo jich je maximálně 4...to jsem vážně tak blbá, že to nevidím? Nenápadně se podívám na Dana, jestli má aspoň stejně tupý výraz ve tváři jako já, protože též nic z toho nevidí.
Začnu prohlížet tu zeď znova a počítám od začátku. Tady jsou maximálně 3. Tady zase 4...aaargh...zase 3...ale počkat... Myslím že jich je 6. Spočítám je ještě jednou a vážně mi jich vychází 6.
"Nilley, myslím že to mám. Co ten symbol s tou kachnou? Napočítala jsem jich šest. To by mělo být ono ne?"

Pán Jeskyně - 12. srpna 2019 04:48
Pán jeskyně Cenere

Nilley si povzdechla. „Takové staré pasti nejsou jenom o probodávání nebo vystřelování jedovatejch šípů. Taky na tebe může něco spadnout a rozdrtit, nebo se můžeme propadnout do pasti. Prastaré civilizace byli vynalézavé v tom, jak vetřelce likvidovali.“ řekla a převrátila ještě několik listů a pak jen tiše lapla po dechu. „Asi to mám.“ řekla a přistoupila blíž ke dveřím a dala jim nakouknout do deníku. Na dvojlistě byl velmi hrubý nákres podobných dveří, které viděli před sebou, jen na nich byly tři otvory. Nákres byl obklopen tunami poznámek, z nichž se většina nedala ani rozluštit. Ve všech třech otvorech na nákresu byly zakresleny tři stejné znaky.

„Máme nápovědu. Takhle to bude vypadat i tady. Musíme najít šest stejných symbolů, ne šest stejně velkých jako díry…“ rozpomínala se. Mezitím co nechala Daniela a Meg řešit tenhle problém, znovu odstoupila a začala si dveře zakreslovat. Očima přitom studovala každý symbol, který pečlivě do deníku zaznamenávala. Pak zvedla ruku a ukázala na dveře. Převrátila stránku zpět a zase na svůj nejnovější nákres. „Ten symbol, co vypadá jako dům ve skutečnosti znamená „Pád“. Takže s tím bych nepočítala…“ dodala najednou pobaveně. „Symbol, co připomíná X znamená „Ne“. Pak je tu symbol připomínající… slunce. „Slunce“… Hrmnf, jako kdybych to nevěděla. Tehdy tam přišel symbol pro „Vodu“… Jak jsem na to přišla?“ zeptala se, spíš jakoby sama k sobě. Chvilku mlčela, pak se nadechla, jak si při pohledu na staré nákresy a nákres nový, rozpomínala. „Většina symbolů byla po dvou, po jednom nebo po čtyřech. Jedině tenhle byl po třech… Věřím, že tohle řešení bude stejné tady. Musíme najít symbol, který bude na dveřích šestkrát! ... Teda, najdete ho vy. Já si musím udělat pár poznámek."

Daniel Kuberg - 11. srpna 2019 22:42
Daniel Kuberg

Jak jsem tak zkoumal dveře úplně jsem zaspal a nevěnoval pozornost Meg a Nilley. Hloubavě jsem se posunoval kolem rámu a probrala mě ze soustředění až Nilleyina poznámka.

"Počkat... jak to myslíš, že už si nepamatuješ? Beru, že si chceš něco nechat pro sebe a máš na to právo, ale pokud víš něco co by nás mohlo dostat za ně tak jsem pro, abys nám to řekla." odvětil jsem ještě stále napůl nepřítomen duchem.

"V každém případě souhlasím s meg. Zkusme najít malé kolečka a podle obrazců rozhodnout do které dírky budou pasovat. Možná podle toho, kde se na nich nachází obrazec, tak podle toho jim připadá klíčový dírka? To poslední tam zacvaknem nějakou tyčí, pokud myslíš, že tam bude nějaká past. Nehodlám se nechat probodnout nějakou skrytou čepelí." sdělil Daniel oběma.

Sám si nebyl jistý, jestli je jeho úvaha správná, ale znělo to nejlogičtěji., Pokud se jim ovšem nepovede najít moc velké množství potřebných tvarů. To by potom šlo o čisté tipování...

Meghan Ross - 6. srpna 2019 19:50
Meghan Ross

"No...bylo by fajn, kdybys to v těch papírech našla. Mě toho už moc nenapadá." pozoruji Nilley doufajíc, že brzy vyskočí samou radostí, protože našla ten správný kus papíru.
"Říkala jsi, že už jsi nějaké dveře otevřela. Kde jsi podobné dveře našla? A co bylo za nimi? "

Prohrábnu si rukou vlasy, aby mi nepadaly do očí a znovu se začnu soustředit na symboly.
" To je možná ono, ne? Většina z nich tam nezapadne. Ty klíčové dírky jsou kulatého tvaru a většina symbolů jsou jakési šišky. Tak musíme najít šest koleček. Těch nejmenších koleček, řekla bych. A pokud je ti mniši často používali, měly by být celkem opotřebené ne? Víš co myslím ne? Jako klávesnice, kde zadáváš pin, pro otevření dveří."

Pán Jeskyně - 6. srpna 2019 04:53
Pán jeskyně Cenere

Když Meghan zvedla list a prohlédla si ho, Nilley po ní střelila více méně vražedným pohledem, teprve při poznámce o Indiana Jones se spíš ušklíbla. „Hm. A já myslela, že jsem spíš Lara Croft.“ pokrčila rameny a přistoupila, aby list z Meghaniných ruk převzala - respektive, vytrhla.

Za tu chvilku, co ho měla Meghan k dispozici, měla možnost si přečíst poznámky, které si Nilley dělala, a prohlédnout si několik hrubých náčrtů dveří, které neméně připomínali ty, před nimiž stáli, jenomže měl jen tři otvory na tři symboly, nikoliv šest. Všechny symboly však stály uprostřed v v jedné rýze.

„Už jsem jednou takové dveře otevřela - podobné - a ještě jedny, jiné. Jenže si nevzpomenu, jak. Snažím si vzpomenout... Rozhodně ale vím, že to nebyla žádná kombinace, natož barevná.“ poznamenala Nilley s povzdechem. "Někde v těch papírech jsem měla i řešení, celej proces jsem si zapisovala... A vím, že špatný symbol v klíčové dírce - to jsou ty otvory - nepřinesou nic dobrýho. Štěstí, že většina z nich tam nezapadne."

Meghan Ross - 5. srpna 2019 22:20
Meghan Ross

"No... Tak tam nic není Dane..." odpovím po Nilleyine poznámce Danovi a dívám se, jak dívka listuje ve svém deníku. Všimnula jsem si, že ji jeden list vypadl na zem a jelikož se s jeho zvedáním zrovna moc nemá, rychle přiskočím a zvednu ho. Prohlédnu si jej a přečtu co je tam napsáno.
"Co to má být? Odkud to všechno máš?" pohlédnu zvědavě na Nilley a ukážu na list papíru. Pak ji ho podám. "Jsi jako nějaký Indiana Jones."

"Vůbec netuším. Takové symboly jsem nikdy neviděla a ani se nedají moc dobře přečíst. Ale ty dveře se samy neotevrou, tak budeme muset něco vyzkoušet. Uhněte." proderu se mezi těma dvěma před dveře a začnu si prohlížet symboly.
"Hele vidím tady dva symboly nějakého domu. Jeden je bílý a druhý černý. Co když máme najít barevné kombinace určitého symbolu?" dotknu se těch kolejniček a začnu posunovat symboly s domkem do těch dvou spodních drážek. "Stalo se něco? Vidím tam potom dva černé ptáky. Našli jste je i v jiné barevné kombinaci?"

Pán Jeskyně - 3. srpna 2019 13:53
Pán jeskyně Cenere

„Žádný rám to nemá a věřím, že ti, co to uměli otevřít, už dávno nežijou,“ poznamenala Nilley. „a s těmi předchozími dveřmi to nemá pranic společného. Tohle je jak úplně z nějaký jiný vyhynulí kultury.“

Dívka si na okamžik dřepla, shodila batoh ze zad a začala se v něm hrabat. Vytáhla svůj deník a střídavě se dívala na dveře a zase do deníku. Přetočila několik stránek a zamračila se. Pak přetočila na další stránku a odsunula několik přilepených poskládaných listů a fotografií a náčrtů. Jeden list jí vypadl.

„Symboly…“ zamumlala si sama pro sebe a zvedla tvář ke dveřím. „Ty dveře mají šest otvorů - šest prázdných míst a ke každé vede rýha. Asi budeme muset najít ty symboly, které tam patří - jenomže…“ Nilley přikročila blíž, zavřela deník a poškrabala se na zátylku. „Problém je, jaké, že? Všechny jsou různý a některý jsou rozbitý. Nevidím žádný... systém. Třeba v těch symbolech je, ale já ho nevidím... Má někdo nějakej nápad, jak to rozluštit?"

Daniel Kuberg - 2. srpna 2019 23:09
Daniel Kuberg

Naštěstí se mi povedlo zareagovat oblak prachu, který se zvednul. Proto jsme na chvilku zadržel dech, než se prach usadil a až potom hlasitě vydechl a otevřel oči.

K mému překvapení před námi byli zase další dveře. Co bylo překvapivější byl jejich materiál. Oni opravdu zvládli opracovat obsidián? Jak to sakra udělali. Vždyť se z toho tak blbě odlívají věci.

Ještě něž jsem se však stihnul zeptat, už si holky prohlížely dveře zevnitř. Velice rychle vyhodnotily, že jde o nějakou hádanku. Přistoupil jsem teda taky, abych si prohlédl, zblízka vše a cestou mě minula Mehghan jak si šla prohlížet rám.

Nehodlal jsme zahálet a zkusil posunout jeden symbol po rýze do jiné části dveří, než k nim byla příslušná. Mým cílem bylo zjistit, jak moc svobody k manipulaci nám ty dveře dávají.

Ještě jsem se při tom zvládl zeptat:
"Tak co je tam nějaká podobnost s tím rámem?"

Meghan Ross - 31. července 2019 21:41
Meghan Ross

Jakmile otevřu dveře, zavádí nás mohutný oblak prachu. Okamžitě se rozkašlu a jsem nucená udělat pár kroků stranou. Dokonce mi z toho začaly slzet oči.

Když prach opadnul a já mohla zase normálně dýchat, otřu si rukou oči a pohlédnu co se za dveřmi skrývá...Další dveře. To si snad že mě dělají srandu... Ale tyhle jsou jiné. Starší... Původní, řekla bych. Je na nich spousta zvláštních znaků.
Pomalu přejdu před dveře a v oněmnělém úžasu si je začnu prohlížet. Pozvednu ruku a prsty po nich začnu lehce přejíždět. Když se dotknu jednoho z těch znaků, zjistím, že se s nimi dá hýbat a na "svůj věk" to jde docela lehce. To bude nějaká hádanka, povzdechnu si a ustoupím o pár kroků dozadu.
"Jo, máš pravdu. Jak ale poznáme které symboly to jsou?" vrátím se zpátky k již otevřeným dveřím a znovu si prohlédnu obrazce na rámu, jestli neodpovídají těm, co jsou na zavřených dveřích.

Pán Jeskyně - 31. července 2019 16:23
Pán jeskyně Cenere

Jakmile dveře otevřeli, obklopil je téměř nedýchatelný oblak prachu a pachu staré zatuchliny. Dokonce i Nilley se rozkašlala a ustoupila.

Ve tmě rozevřených dveří se objevily další dveře. Nebyly však „moderní“ architektury. Tyhle dveře byly nanejvýš jednoduché, bez ozdob, jen s výraznými škrábanci a relativně mělkými výklenky, které vytvářely řádky.

Mezitím co dveře samotné byly zbudované z nějakého velkého kusu kamene, znaky na dveřích byly vytesané na kousku opracovaného obsidiánu. Oproti kameni dveří byl totiž černější. Těch znaků tam byla spousta, zdálo se však, že je dobří mniši z bývalého kláštera vylupovali a posouvali. Znaky seděly v řádcích, které vedly k hlavní rýze uprostřed dveří, a která se větvila hned do šesti prohloubených otvorů se západkou; nebylo je tedy možné vyjmout; musely se přesouvat po kolejnicích. Některé ze symbolů připomínali symboly živlů nebo zvířat, jeden dokonce připomínal nějaký starý dům. Co však znamenaly ostatní, se nikdo netroufal ani dovtípit.

Nilley si dveře prohlížela a dala si ruce v bok. „Přes tohle se teda bez použití mozku nedostaneme…“ poznamenala a očima sjížděla celý mechanismus. Pouze zvedla ruku a ukázala na dveře (snad jakoby je chtěla nějakou magickou silou otevřít…). „Má to šest prázdnejch otvorů… možná, že když do nich nějaký dáme, třeba se to otevře.“

Meghan Ross - 23. července 2019 16:16
Meghan Ross

Pomalu a opatrně sestupuji po schodech dolů. V jedné ruce držím kameru a druhou rukou se přidržuji stěny abych nespadla. Cestou však pozorně poslouchám Nilley jak promlouvá směrem k Danielovi. Stále se nemůžu zbavit pocitu, že nám schválně neříká celou pravdu. Jsem celou dobu potichu, nic neříkám, ale celosvětová nebezpečná organizace zabývající se anomáliemi? To vyvolává více otázek než odpovědi. Jakými anomáliemi? Jaká anomálie se může nacházet v našem městě, že se zde Bílý štít usadil? Souvisí to se zmizenim Ellie, Olivie a dalších studentů? Je tady Bílý štít proto, aby je zachránil? Souvisí ta anomálie s tím neznámým zdrojem energie pod městem?... Všechny otázky mi kolují hlavou, mám pocit že se mi hlava snad rozkočí. Nejraději bych je na Nilley vybalila hned a tady, ale mám pocit, že by mi na ně stejně neodpověděla a tak raději mlčím a jdu dál.

Čím více klesáme po schodech dolů, hůř se mi dýchá. Začínám si uvědomovat že scházíme hluboko do podzemí a nemáme žádnou představu, co nás tam dole čeká. Myslím, že už mě začíná zaplavovat mírný adrenalin a srdce mi začíná rychle tlouct.
Když sejdeme schody a vejdeme do velké místnosti mám chuť říct WAU. Rozhlížim se dokola, jestli na nás ve tmě nečíhá nějaké nebezpečí a nebo něco zajímavého. Jsou zde ovšem jenom dveře na protější straně. Malé, zatarasene prknem. Když jsem si jich všimla, hned mě zaujaly. A podle pohledů ostatních, nejsem sama. Pohlédnu na Dana jak na tom je. Potom se otočím a jdu zpátky ke schodům. Zapnu kameru a natočím celou místnost, kousek po kousku, dokud nedojdu k těm dveřím.

"Sešli jsme po schodech dolů a dostali jsme se do téhle místnosti. Vypadá to jako skladiště. Nicméně, na druhé straně jsme si všimli podivných dveří zabarikadovanych prknem a na rámu jsou načmárané různé obrazce a texty v latině. To nasvědčuje tomu , že to tady bude už dost dlouho a ten kdo to udělal, k tomu měl asi dobrý důvod." zaberu pořádně všechny obrazce na rámu a pořádně si je prohlédnu. Třeba se to bude ještě hodit.

"To máš pravdu. V překladu to je úmrtí - smrt, to nejsou zrovna ideální vyhlídky. Ale pokud je šance, že tam najdeme Ellie, nebo Olivii, tak se teď neotočím zády. Půjdeme dál." odpovím rozhodně, výročím vpřed, sundám prkno z těch dveří a opatrně nakouknu dovnitř. Potom je otevřu. Chvíli zírám dovnitř, ale potom pohlédnu na Dana.

"Dany, pokud nechceš nemusíš tam chodit. Můžeš zůstat tady a krýt nám záda. Pokud by jsme se dlouho nevracely, zavolej policii."

Pán Jeskyně - 22. července 2019 16:52
Pán jeskyně Cenere

Jak pokračovali dál, začala zaprášená podlaha klesat, až se změnila v nízké, hrubě opracované schody vedoucí dolů. „Upřímně… nejsem si jistá, jestli vy dva jste připraveni slyšet o Bílým štítu pravdu, protože cokoliv, co o něm řeknu, bude mít mezery a nebude vám to dávat smysl… Alespoň ne teď. První věc, co o nich musíš vědět, Dane, že to dávno není žádnej kult, ani sekta, ale nebezpečná organizace, která operuje po celým světě. Sídlo mají někde ve Velké Británii, v Londýně.“

Nilley hlasitě vydechla, jak celé tohle vyprávění vzala na jeden nádech. „Druhou věc, co o nich musíš vědět, že se… zabývají… jak to říct,… no…“ Nilley se krátce zastavila a opřela se o stěnu a ohlédla se přes rameno. „Anomáliemi…“

S těmito slovy Nilley zase pokračovala, tentokrát sestupovala společně s nimi dolů po schodech, které se čím dál víc stáčely a klesaly. Čím hlouběji však byli, tím dusnější a těžší byl vzduch.

Schůdky je zavedly do velkého prostoru, který nejspíše sloužil dřív jako sklad; byla to široká a dlouhá místnost, strop byl vysoko, téměř šest metrů nad jejich hlavami a byl zlomen v oblouku v gotickém stylu, stěny byly rovné a kromě pár drobných prasklinek, na nich nebylo patrné žádné větší poškození.

Na opačné straně místnosti byly dveře; malé, starodávné - a zatarasené dlouhým prknem. Rám byl ozdoben řadou odstrašujících motivů znázorňující sérii událostí, nebo zkoušek, doplněné latinskými texty.

„Nemám páru, co to znamená, ale kdekoliv je něco od slova „mortem“, tak to asi nebude nic hezkýho.“ Dívka se odmlčela a podívala se na dvojici za sebou. „Mrknem dovnitř?“

Daniel Kuberg - 21. července 2019 23:07
Daniel Kuberg

Skutečnost existence takového sklepení , které nevypadalo moc použitě vypadala sice divně, ale věděl jsem, že může být docela dost vysvětlení. Vyřkl jsem teda nahlas svoji teorii směrem ke kameře:
"Třeba tady tohle sklepení prostě začali používat na něco jiného. Mohli sem možná začít ukládat víno a jídlo... Už jsem četl o divnějších věcech, než prázná krypta."

Pak začal jednotlivé výklenky taky prohlížet jako holky. Nic důležitého, ale nenašel a proto se otočil a vydal dál. O několik kroků hlouběji se však otočil , protože vyjádření Nilley ho zaskočilo.

"Jak to myslíš, že doufáš? Kdo jiný by to mohl být? Je tady snad víc vražedných kultů?"
řekl jsem to zbrkle a zmateně. Počítal jsem s tím, že to byli oni a její váhání se mi ani trochu nelíbilo

"Je nějaké místo, kde by jsme ji nemohli najít?"
bohužel se pomalu ukazovalo, že ani Nilley toho nevěděla tak moc jak jsme očekával. Bylo to k naštvání.

Meghan Ross - 20. července 2019 14:08
Meghan Ross

Po slovech Nilley o adrenalinu se jen ušklíbnu. " Jo tak to chápu jak to myslíš. Poslyš Nilley, ještě jsem se chtěla zeptat. Na blogu Olivie bylo video, kde mluvila o Bílém štítu. To jsi asi nebyla ty, kdo ho smazal, že?" pohlédnu na ní s tázavým výrazem a pokračuji dál chodbou.

Když dojdeme až k výklenkům, pokračuji až k jednomu z nich, abych si ho lépe prohlédla. Zvednu dřevěný křížek a pořádně si ho prohlédnu. "Dříve se to tak dělávalo, že se na místo starého kostela postavil nový, pokud stál na nějakém posvátném místě..." Odpovím s vážným hlasem na Nilleyinou poznámku. V žádném z nich však není žádné tělo ani rakev. Tak pokud to má být opravdu pohřebiště, modlili se nejspíš úspěšně, protože žádný z těch mnichů neumřel. Teda, pokud se nezvedli a neodešli aby nás následně mohli přepadnout ...Hergot. Musím se přestat dívat na ty filmy o zombie. Už z toho pomalu blbnu.
Položím křížek zpátky na místo kde původně ležel, odstoupím si do prostřed tunelu a zapnu kameru.

"Právě se nacházíme v tunelech pod kostelem sv. Evangelíny. Je tady pořádná tma, že pomalu nejde vidět ani na krok. Ale díky mobilu Daniela a svítilně na mé kameře snad něco uvidíte. Právě jsme našli zajímavé výklenky s dřevěnými křížky a jeden zničeny hnědý habit s růžencem, který nasvědčuje tomu, že tady kdysy dávno býval klášter. Ovšem k čemu slouží ty výklenky nevíme. Nejprve nás napadlo, že by to mohlo být pohřebiště, ale jelikož tady není ani stopa po kostech nebo rakvi, tak se tahle varianta zdá být nepravděpodobná."

Vypnu kameru, ale nechám si jí v ruce kvůli světlu. Přistoupim blíž k ostatním a po poznámce Nilley se zarazím s pusou otevřenou. Jakože cože?... Když to ovšem odpověděla, spadl mi kámen ze srdce. To má teda holka pravdu, pousměji se.
"Tak pojďme dál. Uvidíme co objevíme." vydám se vpřed.

Pán Jeskyně - 18. července 2019 16:30
Pán jeskyně Cenere

Nilley se ohlédla. Byla zavalena salvou otázek a v hlavě si je přebírala, aby odpověděla na ty, které měly pro ty dva nějakou větší hodnotu. Zdálo se, že ví, že jim nemůže všechno prozradit. Váhala nad tím, kolik informací jim může svěřit, a kolik informací už propustila...

„Prozkoumávám…? Baví mě to. To je věc první. Navíc, málokdo ví, co leží na planetě, co leží pod velkejma městama. Navíc, je to adrenalin - jdeš do neznáma, nevíš, na koho narazíš, co tam objevíš.“

Společně pak chvilku postupovali tichem; chodba před nimi byla tmavá, osvětlovaná pouze Danielovým světlem dostatečně jasně. Stěny byly hladce opracované a nesly stopy zásahu "modernějších" lidí. Asi po deseti metrech narazili na několik výklenků po obou stranách stěny. Povaloval se v nich hustý prach a nějaké předměty, nedalo se přesně určit, o jaké jde - byly často zdeformované, pokryté tlustou vrstvou prachu nebo látkou. Na několika místech visely dřevěné křížky, jiné ležely uvnitř výklenků. Z jednoho dokonce visel starý potrhaný hnědý hábit a zaprášený růženec.

„Vypadá to jak nějaký podzemní hřbitov… Že by tu před kostelem byl dokonce klášter? To je fakt absurdní.“ podivila se Nilley. Zastavila oba dva a pokynula Danielovi, aby posvítil na stěnu.

Všechny výklenky byly otevřené - a byly prázdné. Žádný z výklenků neobsahoval lidské ostatky. „Asi tu ani nikoho nepohřbili.“ poznamenala ještě Nilley. Pak se podívala na Meghan. „Co se týče Olivky, Ellie a ostatních - doufám, že za tím Bílej štít stojí. Fakt doufám,“ řekla Nilley k jejich překvapení. Pomalu se zase otočila a vyrazila dál. „to by totiž znamenalo, že jsou někde, kde je můžem najít.“

Meghan Ross - 18. července 2019 13:17
Meghan Ross

// halo halo, jak to vypadá? :-) budeme ještě hrát? :-)

1 2 3


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)